řešení pro složitý svět....

Historie
Fotovoltaický jev objevil v roce 1839 francouzský fyzik Alexandre Edmond Becquerel. První fotovoltaický článek však byl sestrojen až v roce 1883 Charlesem Frittsem, který potáhnul polovodivý selen velmi tenkou vrstvou zlata. Jeho zařízení mělo pouze jednoprocentní účinnost. V roce 1946 si nechal patentovat konstrukci solární článku Russel Ohl. Současná podoba solárních článků se zrodila v roce 1954 v Bell Laboratories. Při experimentech s dopovaným křemíkem byla objevena jeho vysoká citlivost na osvětlení.
Výsledkem byla realizace fotovoltaického článku s účinností kolem šesti procent. Význam fotovoltaiky se projevil zvláště v kosmonautice, kde fotovoltaika tvoří prakticky jediný zdroj elektrické energie pro umělé družice země. Prvou družicí s fotovoltaickými články byla sovětská družice Sputnik 3, vypuštěná na oběžnou dráhu 15. května 1957.
Na začátku sedmdesátých let se fotovoltaické články dostaly z laboratoří a z kosmického prostoru i na zem, z velké části díky ropným společnostem těžícím v Mexickém zálivu. Na automatických ropných plošinách je elektrická energie potřebná pro osvětlení (maják) a pro ochranu proti korozi. Fotovoltaické články zcela vytlačily do té doby používané primární články elektrické energie.

Proč fotovoltaika?
Sluneční články využívají energii, která je zadarmo, proto se vyznačují zanedbatelnými provozními náklady a navíc i vysokou spolehlivostí. Výhodou fotovoltaiky je, že panely se dají snadno přidávat, a tak lze zvětšovat výkon celého zařízení. Majitel tohoto zařízení může zvětšovat jeho výkon v závislosti na narůstající spotřebě energie. Panely i ostatní součásti jsou přenosné, a tak je možno je bez problémů instalovat na jakémkoliv místě.

Fotovoltaický článek
Fotovoltaický článek pracuje na fyzikálním principu toku elektrického proudu mezi dvěma propojenými polovodiči s rozdílnými elektrickými vlastnostmi, na které dopadá světelné záření. Elektrická energie se ve slunečním článku vyrábí na spoji dvou křemíkových vrstev, které se liší svými vlastnostmi. Jedna vrstva křemíku se díky příměsi atomů fosforu vyznačuje nadbytkem elektronů (záporných nábojů) a označuje se jako N-vrstva. Druhá vrstva křemíku je obohacena atomy bóru, čímž v ní vzniká nedostatek elektronů (je označována jako P-vrstva) a má kladný náboj. Mezi oběma vrstvami vzniká tzv. přechod P – N, který je při dopadu slunečního záření aktivován, takže připojenými vodiči teče mezi oběma vrstvami elektrický proud. Napětí mezi oběma póly má hodnotu asi 0,5 voltu a protékající proud je úměrný intenzitě světelného záření (množství dopadajících fotonů). V každém slunečním článku je napětí téměř konstantní a proud je závislý na velikosti článku a intenzitě záření. Základní částí fotovoltaického článku, která má největší vliv na jeho účinnost, je polovodič. O vhodnosti polovodiče pro výrobu fotovoltaických článků rozhoduje především šířka zakázaného pásma energií, která by se měla pohybovat v rozmezí od 1,1 eV do 1,7 eV. Dalšími důležitými vlastnostmi jsou vysoká pohyblivost a dlouhá životnost minoritních nosičů náboje. Nejpoužívanějším materiálem na výrobu článků je v současnosti křemík, ale používají se i arzenid gallia, telurid kademnatý, sirník kademnatý.

Energetická návratnost solárního článku
Je velmi rozšířeným mýtem, že fotovoltaický článek po dobu své životnosti nedokáže vyrobit ani tolik energie, kolik se spotřebuje na jeho výrobu. Ve skutečnosti běžný průmyslově vyráběný článek zapojený do panelu dokáže vygenerovat množství energie, které byla potřeba na jeho výrobu, už během dvou až tří let v závislosti na zeměpisných podmínkách. Pro podmínky České republiky se návratnost udává v rozmezí 5 až 10 let. Při předpokládané životnosti fotovoltaických článků 25 let tak může fotovoltaický článek vyrobit téměř až patnáctkrát více energie, než bylo spotřebováno na jeho výrobu.

Měnič
Solární články produkují stejnosměrný proud, aby bylo možno elektrickým proudem fotovoltaického systému napájet běžná zařízení 230V, musí být přeměněn na synchronní síťový střídavý proud. Přizpůsobení napětí, frekvence a fázové polohy zajišťuje měnič.
Výjimku tvoří ostrovní systémy, u nich je elektrický proud nezávisle na síti napájen do akumulátorů

Schéma hybridního systému

Schéma systému připojeného na elektrickou síť

Schéma izolovaného systému (ostrovní provoz)

Využití:

Solární články mají mnoho využití jako například.
napájení PC a notebooků, dobíjení baterií, mobilů,PDA ... na cestách, napájení anténních systémů, radiostanic a GSM zařízení, napájení přípojných bodů Wi-Fi a klasické použití pro camping, chaty, chalupy, zahrady, lodě apod.

Využití výhod:

Fotovoltaické systémy jsou šetrné vůči životnímu prostředí. Snižují spotřebu běžných energetických zdrojů.